Dlouho jsem nenapsal ani řádek, ale je to tím, že se vlastně vůbec nic nedělo. V Únoru mi „repasovali“ koleno a tak jsem cvičil a trénoval, abych byl fit na výlet do Pamíru, kterýžto jsem si předtím zaplatil. Cvičil jsem tak vehementně, že jsem se narypal na kole a výsledek mého snažení je možno vidět na fotce níže :o))). Takže jsem místo kola začal častěji používat nohy, abych to koleno rozchodil a mohl si tak užít ten Pamír. V tu dobu bylo možno spatřit v Beskydech mírně kulhající postavičku se sádrou na ruce a s batohem na zádech, jak se snaží rychlejší chůzi přesunout odněkud někam. Následně přišla tradiční dovolená na Hvaru. Letos nelezecká , plně bajková. O tom ale výše.