Kura, mám nějaký splín z konce zimy

Před minulý týden jsme si dali dva vrcholy, Smrk a Lysou. Na spáteční cestě jsme totálně promokli. To je neklamné znamení, že se jaro blíží a neodvratně srazí letošní dlouhou zimu na kolena. Snad už je čas trochu bilancovat. Na jednu stranu se už těším až prohrnou cestu na Lysou a my vytáhneme kola, na druhou stranu ovšem mám trochu teskno na duši po té báječné zimě.

Ta letošní je teda ( vlastně už pomalu byla ) fantastická. Od Listopadu kdy napadl první sníh do … dneska je Duben a ještě se zvesela lyžuje. I když jsme si plánovali nebetyčné akce, jako je zimní lezení v Tatrách a možná i v Alpách, skialpové výpady do vysokých hor, přejezdy dlouhých horských hřebenů a co já vím co ještě, nakonec z toho zbyly jen ty Beskydy, ale v celkem hojném počtu. Nebyl snad víkend, kdy bychom nevyrazili do hor a když už nic, tak alespoń ta Lysa Hora na protažení svalů tu vždy je. Letos jsme měli největší hustotu dosažených kopců, Smrk, Kněhyně, Travný, Slavíč a co já vím co ještě. Prostě byť doma, ale nezaháleli jsme. Někteří z nás “pilně” trénujou a myslí si potajnu na velké ( ale opravdu velké ) kopce na léto a jiní zase na ty trochu menší. Doufejmě, že se plány splní a dušička si přijde na své. Za chvíli vytahneme kola, ale lyže ještě nepůjdou do sklepa. Doufám, že nám vyjde sjet si Mont Blanc a možná i něco dalšího. Sněhu bude ještě dost a bude dlouho 🙂 .

To že letos byla zima extrémní svědčí i tragická událost na Smrku. Že v Beskydech spadne lavina a ještě k tomu zrakví lyžaře, tak to nikoho ani ve snu nenapadlo. Na chvíli jsme zauvažovali o dodatečné výbavě pro případ zasypaní lavinou a nakonec to vše odplulo v zapomění. V Beskydech přece laviny nepadají 🙁

Jsme rád, že žiju v Beskydech a hory mám 30 min. autem od baráku. Kór teď na jaře, když jsou dlouhé dny, si řeknu po obědě, že je třeba se trochu protáhnout a za slabou půlhoďku jsem pod kopcem a můžu začít šlapat. Ta představa, že bydlím dejme tomu v Brně a vyjet si na skialpy je minimálně celodenní, spíše ale vícedenní záležitost mě tak trochu děsí. Jsem rád, že mám ty kopečky po nosem, i když život na ostravsku není zrovna ideální, ty kopce to vyvažují. Asi bych neměnil.

Kdysi, když se ještě uvažovalo o emigracích, řekl mi jeden známý :”Není odvahou sebrat se a jít, odvahou je sebrat se a zůstat”. Já bych to ted pro naši potřebu trochu pozměnil :”Je převelice nutné, ba přímo nezbytné SEBRAT SE A JÍT” ! V opačném případě zůstaneš trčet jak puk.

Sakra, celé je to nějaké zmatené, sem říkal, že mám splín.