Malá Fatra

Konečně jsme se dostali taky někam jinam než jen do Beskyd. Ráno v 8 hodin jsme vyrazili ze Štefanové do sedla pod Rosutcem. Ze začátku to bylo tak trochu jarní ale….

pak se to ustálilo na celkem ucházející sněhové pokrývce. Ze začátku bylo trochu té akrobacie při přelézání stromů a keřů. Pak už to ale šlo.

pravda, spodek byl trochu jarní

… pak už to ale šlo

Sluníčko svítilo jako divé a v sedle pod Rosutcem se to samozřejmě začalo lepit na pásy a jako vždy nikdo neměl svíčku a tak jsme ťapali s kulemi sněhu na lyžích až skoro na stoh.
Vrchol Stohu byl už bez sněhu a prdel se dala sjet jen pravou půlkou a nebo potom aj mezi půlkami.

Sluníčko svítilo, ale foukal tak nepříjemný a silný vítr, že bylo uměním se držet na lyžích. Doťapali jsme do bufetu pod Chlebem, a byli rádi, že se nemusíme v tom pařáku už nikam tahat. No, ještě nás sice čekal Kriváň, ale to už byl jen takový hop. V bufetu bylo veselo, tak kam spěchat že? ozorovat některé skialpinisty, jak se snaží po XX rumech obout lyže, je fakt zážitek. Hlavně starší typy silwretek jsou někdy nepřekonatelnou překážkou v další cestě a pokračování s lyžemi na ramenou je potom jediná možnost.

někteří z nás pořád jenom spí

Zku…ni bejsdžampři :o))

čekání na Godota

Aleš