Chamonix – Triangle du Tacul

Zavolal mi Tom, že vyrážejí do Chamonix, polézt nějaké mixy a jestli prý nechci jet s nimi.  Nějak jsem od  svého úrazu před 3 lety  ještě nestihnul vyzkoušet lezení v ledu a mixech, takže jsem byl k jejich nabídce mírně rozpačitý.  Navíc plánovali nějaký celkem šílený podnik. Uvažoval jsem o skialpech, ale když přehodnotili destinaci na Triangle du Tacul, tak jsem usoudil, že na druhém to nemusí být zas až tak špatný pokus o návrat k zimnímu lezení.

Po celodenní jízdě parkujeme v Martigny u Motly a zabydlujeme se na jednu noc v chatce, kterou nám dal k dispozici. Není nad to se pořádně vyspat.

Druhý den ráno odjíždíme do Chamonix a lanovkou na Aiquille du Midi. Je silně větrno a my máme v plánu rozlézačku v kuloáru Chéré . Celkem strmý 85 st. úzký ledový žlábek asi na 5 délek lezení. Výhoda je, že se to dá celé bez problémů slanit, takže ideální cesta na odpolední rozlezení. Jen kdyby tak nefoukalo. Obloha je jako vymydlená ale vítr je hodně silný a nepříjemný. Hlavně když se leze ve 3 tak je to na štandu znát.

Spánek je plánovaný v bivaku pod chatou Cosmiques  Je tam sice bordel, ale dvě noci se přežijou.

Ráno je úplné bezvětří a slunce pere “jak sedlák cepem”. Na plánu je Contamine – Mezaud. Krásná cesta středem stěny Trianglu. Vymyšlené to máme pěkně. Vylezeme do cca 2/3 a napojíme se na Chéré, kterým proslaňujeme dolů. Člověk míní, ale hory mění. Nalézáme do stěny a zjišťujeme, že podmínky nejsou úplně optimální. Ze shora furt něco padá. Místo po ledu a firmu, lezeme po nějaké nespecifikované tříštivo – skleněné substanci, do které nejde pomalu zavrtat šroub. V tomhle materiálu a podmínkách jsme jako lezecká trojka hodně pomalí. Navíc máme jen 4 šrouby, které by za normálních okolností stačily. Situaci vyhodnocujeme jako nepříznivou a po několika délkách to balíme a slaňujeme dolů. Přímý směr pívo na chatě Cosmique.

Poslední den chtěli kluci zpět na Midi po hřebenu  Arete des Cosmiques. Ráno je ale neuvěřitelně teplo a hlavně začíná víkend. Od lanovky se táhne nekonečný zástup gajdů s klienty, kteří míří stejným směrem. Takže nahoru k lanovce klasicky po sněhu a po “káblech” dolů do ruchu “velkoměsta”.

Z Šamonic sjíždíme do Salanches  k rybníkům. Voda je boží. Večer návrat do Martigny na chatičku. Výlet finišujeme parádní grilovačkou a pohledy na Martigny pod náma, které snad nikdy neomrzí.

Po lezecké stránce hodnotím výlet jako ne moc podařený. S přihlédnutím k mému 3 letému pouzírování v zimních horách, ale jako přínos. Po dlouhé době jsem se zase podíval do svých oblíbených Šamonic, natáhnul jsem si jednu délku na prvním a zjistil jsem, že ty zimní lezecké radovánky zase půjdou.

[mappress mapid=”29″]