Hochferner – aneb je dobré mít záložní plán

Plán na víkend 5 – 7.3. byla severka Hochfernerspitze. Počasí sice nic moc ale asi by vyšlo. Člověk míní, příroda ovšem mění.

O půlnoci jsme dojeli do Stejnu a zaparkovali u trafostanice. Noc sice nic moc, ale ráno to vypadalo nadějně. Obloha roztrhaná a sem tam i sluníčko. Jelikož cesta nahoru nebyla ještě prohrnuta, ale to se pro množství sněhu dalo čekat, vyrazili jsme po turistické značce směrem Hochfeiler Hutte a Günther Messner Biwak. ( Náš síl, nástup do stěny. ). Bohužel nás zastavily staré lavinové pole které kompletně srovnyly chodník tak, že se po něm nedalo jít ve sněžnicích pro sklon svahu a pěšky taky ne bo jsme se bořili po pás do sněhu.

Vrátili jsme se na cestu a snad to půjde tama. Jenomže taky nešlo. Po několika zatáčkách se cesta ztratila někde v nepřehledné zněti skal, srázů a popadaných lavin. Takže konečná a finito.

Co ale dál? Nebyl totiž náhradní plán.  Počasí nejisté a ve výhledu nic. Nakonec jsme to rozsekli a vyrazili směr Arco.  Měli jsme sice kompletní vercajk na lezení, ale neměli lezečky. No snad tam bude půjčovna a nebo takový výprodej, že neodoláme a koupíme si nové 🙂

Cestou do Arca teplota na palubním kompjůtru pomalu a utěšeně stoupala. Slunčko ji z mínus 8 ve Steinu vyhnalo na +12 v Arku. No skrátim to. Půjčovna otevřena nebyla, výprodej taky nebyl tak lákavý abych si koupil další už několikáté nové lezky a nadšení z prvního ozajstného letního lezení s klesající večerní teplotou taky klesalo až někde pod bod mrazu. Bylo rozhodnuto. Večer strestáme lahvinku vína, přespíme a ráno hajdy domů.

Ráno neptrpělivě očekáváme první paprsky slunce aby ohřály naše po noci zkřehlá těla.  Ještě je přece jenom zima. Místní borci nastupují do Slunečních ploten a my balíme domů. Ze sluncem zalitého Trentína do zasněžené domoviny.

Poučení : Je dobré mít náhradní plán. Výlet to byl ale pěkný.