Ledy na Brnčalce

Rychlá dvoudenní akce na ledy do Tater než to všechno roztaje a spadne.

V pondělí 31.1. vyrážíme na Brnčálku. Minule v Kanderstegu jsem si ani nebouchnul, tak snad to tentokrát vyjde.

Ve 3 ráno vyjíždím z domu a o dvě hoďky později nabírám v Žilině kolegu.  V 10 jsme na chatě a přebalujeme na lezení.  Venku je strašná zima  a v chatě příjemně vytopeno. Silné dilema.

Kolem 11 vyrážíme na ledy pod Svišťovkou. Na rozlezení klasiku kousek u chaty. Ledy jsou krásně natečené ale super tvrdé a lámavé.   Poslední délky z lezení slaňujeme už za tmy. Při návratu na chatu se malinko zdržujeme hledáním lyží které jsme nechali po cestě k ledům a na chatu se vracíme ladným nočním sjedzem za svitu čelovek.

Druhý den chceme vyrazit do Malé zmrzlé, ale žlab nás vrací zpět. Sníh je deskový a pod ním 40-60 čísel nesoudržné krupice. Prostě máme strach, že to ujede dolů.  Otáčíme to zase na ledy pod Svišťovkou a vybíráme si ty spodní dlouhé. Nicméně dva týpci to profrézovali  tím žlebem až k ledům a asi si dobře zalezli. Byli hold trvrdé nátury.

Já neodolám a ještě si nakonec, před odchodem domů vylezu Flašku a sjedu si ji na lyžích. To si prostě nenechám ujít. Sníh je hodně proměnlivý. Místy krusta, nafoukaný sníh a nebo ledové plotny. Člověk musí být stále ve střehu ale je to paráda. Pak ještě na zakončení Ucho z pod Kežmaráku a hajdy dolů.

Jedním z cílů bylo taky zkontrolovat chod chaty v novém obsazení. Musím konstatovat, že jsem byl mile překvapen. Chata sice vybydlená páč starý chatař si vzal skoro vše sebou dolů, ale personál ochotný a ceny v rámci možností lidové. Rád se tam zase vrátím a držím jimpalce aby se to celé nezkazilo.

Vydařený výpaďák.