PAMÍR 2008 Pik Lenina

Jak už jsem se zmínil, zaplatil jsem si „výlet“ na Pamír, konkrétně na Pik Lenina.( 7134 m n m), po novém Pik Nezávislosti. Jelikož jsem nesehnal parťáka, zvolil jsem formu organizované přepravy prostřednictvím domácí agentury.

Hned na úvod je třeba říct, že jsem nahoru nevylezl, a to z důvodu objektivně -subjektivních. Po příjezdu pod kopec bylo velmi špatné počasí a zrovna se ztratila ta Češka. Následně do trhlin popadali dva nebo tři Iránci ( počet je nejasný ) a aby toho nebylo málo tak po příchodu do C2 naši kluci zachraňovali z C3 nějakého jiného Čecha, který byl hodně špatný a vypadalo to, že nepřežije. Do toho jsem měl v C3 ( 6 125 m n m ) nějaké malé zdravotní problémy ( které by asi konečnému výstupu  nevadily ) a ve výstupový den nebylo počasí zrovna ideální a mělo být takové další tři dny, což už jsme zase měli být v BC a čekat na odjezd zpět do Oše. Takže jsem po noci v C3 zhodnotil situaci, že je to trochu velký risk a otočil se zpět do C2 a  dolů. Trochu mě mrzí, že jsem to nakonec alespoň nezkusil, ale zase na druhou stranu ……..

Nebudu se rozepisovat nad tím, jaké to tam bylo a co vše jsem prožil. Zážitků bylo hafo a to jak negativních, tak i pozitivních. Ty dobré samozřejmě převažovaly. Raději se rozepíšu o důležitých poznatcích, které mohou pomoct dalším zájemcům, o výbavě kterou jsem měl, o možných zkratkách v rozhodování atd. Tak prvně, pokud se rozhodnete jet tak daleko a jste minimálně dva, tak bych vůbec neuvažoval o místní, rozuměj české agentuře . Za ty zmatky a nesrovnalosti to prostě nestojí. Bez agentury se asi neobejdete, ale oslovte raději to místní.
V základním táboře působí několik místních agentur a všechny mají internetové stránky. Stačí se vhodně zeptat nějakého vyhledávače a jistě dojdete kýženému cíli. Domluvíte si přesné podmínky, které se pak dodržují a nestane se, že Vás někdo vyhodí z kempu  před uplynutím sjednané doby pobytu, jako se to stalo několika nemocným účastníkům z naší výpravy. Hold
byli nemocní a zavazeli.

Potřebná
výbava

Já jsem se držel zásady, že pokud můžu něco odlehčit, tak to odlehčím. Tímto jsem se dostal na konečný objem batohu 60+10L a celkovou váhu 23 kg vč příručního zavazadla do letadla a skoro kompletního jídla na tři  týdny.

Hlavní batoh : Millet Nanda 60+10 L

Dlouho jsem chodil po prodejnách a testoval různé batohy. Měl jsem jedinou podmínku, max 65 L Nandu jsem nakonec koupil na doporučení Kamzíka, který ho bezproblémově používal při treku a lezení v Pakistánu. Spokojenost velká. Snad jen více možností upevnění materiálu zvenčí batohu. Příruční do letadla malý cca 30 L batůžek Starý Doldy.

Doporučuji balit do příručního zavazadla spacák a karimatku. Nejednomu se stalo, že se baťoh na letišti ztratil nebo zatoulal. Čekání na něj ve spacáku na vlastní karimatce je potom příjemnější.

Spacák : Climber 1000 optimum 20^OC péřový ( výr. Malachovski )

Nejsem si úplně jist, jestli je péřový pytel vhodný do těchto podmínek. Já volil péřák pro váhu a sbalitelnost. To byla priorita. Je
fakt, že hned první noc v agenturním stanu v BC jsem měl povrch spacáku velmi vlhký. Vše ale zůstalo na vrchní krycí látce a
peří nenavlhlo.
Mokrý spacák jsem měl jen jednou a to v podstatě poslední noc v BC , kdy jsme sestupovali z C2 až do BC a skoro celou cestu pršelo a já si nacpal spacák jen tak do batohu na vyplnění místa. Koňák který mi bral batoh z C1 do BC se s tím samozřejmě moc neštval a v BC mi hodil bágl jen tak do deště na zem. Spacák tím pádem dost provlhnul a já skoro celou noc proklepal zimou. Stačily ale 3 hoďkysluníčka a spacák byl zase použitelný.

Karimatka : THERM-A-REST ProLite 4 Regular Prostě pohoda.
Zapomněl jsem si ale lepící sadu a v hrůze jsem čekal kdy ji na ostrých kamenech propíchnu. Nestalo se tak a spaní bylo
pohodové.

Stan : Marabut ARCO Expediční 3,8 kg

Nový typ stanu od firmy MARABUT se osvědčil. Chce to ale do takových podmínek, kdy stavíte stan na kamenech, pod stan podložku.

Boty : LaSportiva Nepál EVO s GTX

………a pro případ zimy jsem měl ušité výškové kamaše přes botu.Myslím si, že pro tyto výšky je to dostatečná kombinace. Pro ušetření místa jsem v pohorách nastupoval do letadla a tam jsem se přezul do sandálů které jsem měl v příručáku. Klasické boty mají proti skeletům, nebo výškovým botám výhodu, že se v nich dá vegetovat i ve vyšších teplotách při pohybu
třeba ve městě nebo při aklimatizačních výletech kolem BC

Co na sebe

Spoďáry doporučuji dvoje. Jedny hrubčí a jedny tenčí. Já měl nějaké staré tenké a powerstreč.
Nahoru na tělo, na běžné chození své oblíbené Badile od DA.

Navrch na tělo jedno třičko s krátkým a jedno z dlouhým rukávem do zálohy.
Materiál merino. Po celou dobu nezasmrádly, což je velmi důležité, neboť vše ostatní smrdělo jako ďas.

Na trička jsem natahoval rolák z powerstreče a jeden z merina měl v zásobě, co kdyby. Na to jsem často nosil softšelku a v batohu měl připravené pláštěnky na tělo a nohy z GTX pro případ, že by hodně nečasilo.

Od ledovce GTX většinou na sobě. Spousta  lidí nosilo GTX už dole, ale je zbytečné se pařit.

Troje rukavice – tenké, hrubší a palčáky, kuklu, čepici a troje ponožky.

Hodně se mi vyplatily jedny velmi hrubé ponožky do zálohy, do kterých jsem strkal pet flašku s teplým čajem na cestu. ( samozřejmě pokud byly čisté ).

Vaření a jídlo

Prakticky skoro vše jsem si vezl z domu. Salámy, instantní polívky, něco do vody a to nejdůležitější, 4 konzervy rybiček.
Musím konstatovat, že ty nezklamaly. Vždycky, když jsem si potřeboval zpravit chuť a hlavně přijít rychle k energii, tak mi stoprocentně pomohly. To, že si sebou vezmu komplet jídlo jsem se rozhodl proto, že v Kyrgyzstánu toho fakt moc nekoupíte. Jídla je tam samozřejmě mraky, ale …… polívky čínské, ty já nejím a jsou objemné, rybičky šproty pochybné kvality a o salámu ani nemluvím. Salám jsem kupoval lovecký, protože je tenký a skladný.
Jediné na co jsem rezignoval, byl špek a později jsem toho litoval. Ten je velmi důležitý. Všechno koupené jídlo dostalo po několika dnech jednotnou chuť glutanátu a za kousek špeku bych dal nevím co.

Co se týče vaření v restauracích a potom v jurtách v BC a C1, nevyhýbejte se tomu. Sračku dostanete tak i tak a jejich jídlo je většinou kvalitní a dodá vám potřebnou energii, pestrost stravy a změnu chuti. Po jednom takovém „špatném„ dni jsem si zašel do Jurty na oběd a pak i večeři a ráno mi hned bylo líp. Na kopci je dobré i večer navařit hodně čaje do všech možných butylek. Petky s teplým čajem strčit do ponožek a do spacáku. V noci máte topení do spacáku a ráno příjemně vlažný čaj ke snídani.

Zdraví

Řídký případ
s hustým běháním.

Hned na začátku je třeba říct, že nemá cenu se vyhýbat místním zdrojům hotových jídel. Restaurace, vývařovny, bufety atd. Sračka v té či oné podobě si vás stejně najde a přijdete o neopakovatelný gurmánský zážitek. Mně trvalo asi 5 minut, než jsem se rozhodl okusit něco z nabízených dorotek na bazaru v Oši. Jako první padl pirožek s mletým masem a cibuli a následně pirožek s vařeným bramborem. Bylo to úžasné. Pak už to šlo ráz na ráz. :o)) Ten den jsem se festovně přežral.
Snad jedině pozor na konzumaci velkého množství melounu. Má to sice přírodní obal, ale taky hodně vody v sobě. Půl jednoho takového jsem do sebe vecpal v BC a výsledek nedal na sebe dlouho čekat :o((. Nastartoval potom delší období kdy jsem se rozhodoval jestli si prdnu nebo to pro jistotu vydržím někde do ústraní. Všichni kdo používali na zastavení sračky takové lehké prášky jako endiaron apod., moc nepochodili. Já jsem používal Reasek. Je sice trochu silnější, ale měl jsem klid. Pravidelná, i když trochu řidší stolice je nespornou výhodou.

Výšková nemoc

Na tu svini pozor. Je až k nevíře, kolik lidí to přepadlo už BC ( cca 3000 m n m )a kolik se ještě vrátilo z C1( 4 500 m n m ). Je nevyzpytatelná a zákeřná. Je dobré se hodně hýbat a procházet. Neležet a chodit pro vodu, na pokec ke kámošům, vařit. Lehkou bolest hlavy lze zahnat třeba brufenem, tak jak jsem to dělal já. Pokud jich ale potřebujete denně více než 2, tak je asi něco v nepořádku a je třeba snížit výšku pobytu.

V C1 jsem se jeden den necítil dobře, tak jsem vyrazil na půldenní turu do nižších poloh. Z 4500 do cca 4000. Tam jsem chvíli pobyl a pak na zpáteční cestě se zastavil do jurty, dal si silný vývar a zeleninový salát. No a hned bylo líp. Je dobré si sebou vzít Durinam, což je lék na otok plic a já měl ještě Dexametozan v injekcích na otok mozku. Ten můj Dex asi zachránil toho Čecha, co ho kluci zachraňovali z C3. Prý ležel snad 12 hodin nad C3 směrem na vrchol než si nějací Rusi všimli, že není mrtvý, ale ještě žije.

Takže pozor a dobře aklimatizovat. Nahoru a dolu, to je základ.

Ostatní léky

Samozřejmě Brufen, něco na zánět spojivek. Já měl Optalo septonex v masti, širokopásmové antibiotika. Dobrý je Framykoin, mast na drobné ranky. Mě se uplatnil na suchou sliznici v nose. Myslím si, že normální mast k tomu určená by byla v tomto případě slabá. Kodein na kašel. Zinková mast na rty a nos.

Pozor na oční čočky v teplotách pod mínus ( a teď nevím kolik ). Prostě pozor, můžou přimrznout. ( varování místního záchranáře ). Pokud je moje informace správná, tak tohle se snad stalo te češce co tam zůstala.

No a pak ty další nezbytnosti z lékarničky : Desinfekce, obvazy, náplasti, ISO fólie, vyhřívací polštářky atd.

Ještě jedna zajímavost. Pokud máte „klapací“ umělé zuby a lepíte si je na patro, tak počítejte s tím, že to lepidlo v teplotách pod 10 st. celsia budete těžko vytlačovat z tuby. Sem to viděl na vlastní oči. :o)))

Opalovací krém jsem měl nějakou 50 Daylong. Mazal jsem se jednou denně ráno a vydrželo to celý den. Spálil jsem se jen jednou a to když bylo pod mrakem a já se zapomněl namazat. Po ruce vždy tyčinku na rty a nos s faktorem 20.

Závěr.

To že jsem zvolil cestu vyšších finančních nákladů a koupil lehké a skladné věci, které se nakonec bez problémů vešly do 60L batohu mi umožnily si ten výlet více vychutnat.  Předcházel jsem lidi co táhli na  zádech almary se vším všudy a byl to tristní pohled. Snad jediné co jsem chvilkami postrádal byla péřová vesta. Ne, že bych její nepřítomnost oplakával a citelně mi chyběla. Večer, když se vařilo u stanu, tak bych ji i uvítal. Péřovka by byla už asi moc, ale vesta by se šikla.

Pokud se rozhodujete, jestli takovou cestu podniknout, tak vězte že určitě ano. Získáte mnoho zkušeností a objevíte v sobě mnoho nového. Poznáte sice daleké kraje a nové lidi, hlavně se ale dozvíte něco nového o sobě. Pamatujte že  cesta je cíl, ne ta hora.

Aleš